Expediční deník

27.5.2010 23:37:51

Den "minus jedna" končí. Zatímco všechna letadla stojí vzorně přivázaná k zemi na letišti, piloti už jsou zalezlí ve svých postelích. Budíček naplánovaný na 6.00 znamená, že jsme malinko změnili plány. Pokud to počasí dovolí, startujeme v 7.30. Příští zpráva už bude z... to se uvidí až zítra.

28.5.2010 22:36:22

Prievidza. Kdyby mi dnes v sedm hodin ráno někdo řekl, že strávíme noc na tomhle báječném letišti, upřímně bych se zasmál. Počasí bylo nekompromisní. Odlet se posunul o hodiny. Po obědě nás nebe vyzvalo. Teď máme za sebou báječnou etapu. Sluníčko a nebe s barvou ze Saint Tropez vykouzlilo po ranních chmurách úsměvy ve tvářích i duších celé téhle báječné party. Jdeme spát. Místní přesto, že otvírají v devět hodin, nám připravují snídani na sedmou ranní. Jsou skvělí. Zítra už to bude létání "na ostro". Odkud přijde další zpráva? :-))) ..stačí tahle odpověď?

30.5.2010 1:26:39

Dnešek (podle času samozřejmě včerejšek) byl dnem, který nelze odvyprávět. Když nad tím tak přemýšlím, není možné ho už takový ani zažít. Měnit plány je běžnou součástí života. Toho létavého dvojnásob. Neděláme to rádi. Plán je od toho plánem, aby byl vodítkem. To naše dnes ukazovalo na všechny strany. Korouhvička se k večeru konečně zastavila. Usínáme v Sofii. Šestice našich letadel parkuje ve společnosti "dospěláků" a obdiv sklízela až nečekaný. Zítřejší plán? Burgas. No jo, jenže znáte to..je to plán..

30.5.2010 14:04:07

Bouří. A prší. A to pořádně. Dohlednost klesla, podle ATIS, na 3000 metrů. Ne ne, nejsme ve vzduchu. Ani Speedbirdovi vedle nás se nikam nechce. Naše šestice nastavila nosy proti větru a trpělivě vyčkává. Lufhansa stojí na holding point runway 09. Silný vítr v zádech jim moc nevyhovuje. Obráceně nelze. Na východě je jediné místo kam se dá odstartovat. Vyčkávají. Stejně jako my. Obávám se, že jim bude stačit jen pár minut, zatímco nám.. Na dráze se po přistání objevil LOT.. Lufthansa do Frankfurtu najíždí na dráhu.. na ILS 27 slyšíme CSA56.. obloha se zesvětluje.. provoz najíždí do svých kolejí.. CSA projíždí kolem nás.. máváme si, zdravíme na frekvenci.. a čekáme..

31.5.2010 0:28:20

Plán se stává správným plánem, pokud má i verzi pro případ "kdyby". Letový plán "kdyby" verzi vymyslet přímo nařizuje. Do cíle nám dnes chybělo pár kilometrů. Hodně jsme se do Burgasu těšili. Všichni. Nešlo to. V okamžiku rozhodování o změně na Plovdiv (naše kdyby) mi došlo, jaká parta tu se mnou je. Je to radost být v jejich společnosti. Každému z nich skládám velkou poklonu. Opravdu velkou. ...a to jste je neviděli, jaký vzlet provedli v Sofii.. tleskali byste jim..

31.5.2010 23:49:06

Je to tu jiný svět. Dochází nám to až tady. Náturu ovlivněnou souřadnicí indikující posun od nultého poledníku východně vnímáme stále intenzivněji. Ne, nemyslím to zle. Uvažují tu a žijí malinko jinak než my. Nic víc. Trávíme druhou noc v Plovdivu. Byli jsme dnes na cestě. Úřední soukolí však způsobilo náš návrat do starobylého města. Příslib značné slevy na přistávacích poplatcích za jakékoliv další přistání je výzvou :-) Jsme tu na betonové ploše úplně sami. Šest českých ultralightů. Je to zvláštní pohled. A když mezi nimi zaslechnete naší mateřštinu, cítíte i zvláštní pocit. Ocitáte se v bezpečné oáze uprostřed světa, který je jiný. Ne nebezpečný, ne zákeřný či zlý. ...jen.. jen jiný...

1.6.2010 14:18:14

Dnes ještě jedna zpráva. Vysvětlující změnu trasy. Po nekonečných hodinách předletové přípravy v Debrecenu přišla z Rumunska zdrcující informace: "..raději se vyhněte rumunskému vzdušnému prostoru.." Dostat se za normálních okolností do Moldávie jinak než přes Rumunsko je nemožné. S obrovským zklamáním odmítáme moldavskou pozvánku účasti na Aero Show. A měníme trasu. Kolem Rumunska západně. Díky tomu zní rekapitulace dne až neuvěřitelně: snídaně v Prievidze, svačina v Debrecenu, oběd v Bělehradě a večeře v Sofii. Přelet Sofie Burgas měl znamenat připojení se na původní trasu. Ale počasí nás zahnalo do Plovdivu. Takže to, co děláme nejčastěji, není létání, ale plánování :-)

2.6.2010 23:02:11

Konečně! Konečně zase ve vzduchu! A nálada, lehounce decimovaná počasím, opět strmě stoupá. Tihle dobrodruzi (teď směle říkám, že každá minuta tady je dobrodružství) sem přijeli létat a na všech se pobyt na zemi podepisuje. Jsou šťastní, když si nasadí sluchátka a roztočí svoje ROTAXY. Po nekonečných hodinách a dnech dostávají svou dávku štěstí. Plovdiv se s námi srdečně loučí.. po hodině překračujeme další hranici.. půvabný dívčí hlas řecké řídící (ke kterému se o pár chvil přidává i stejně půvabná tvář) nás přivádí k moři.. konečně..

2.6.2010 23:33:02

Mít kolem svého těla připnutou záchrannou vestu a vyrazit na předlouhé minuty nad vodní hladinu je zvláštní pocit. Nekonečná plocha modrozelené nicoty pod sebou je všude stejná. Teď, za minutu, za hodinu. Čas jakoby se nad ní zastavil. Jen pohled na časomíru dokazuje, že tomu tak není. Jak moře přišlo, bylo zase pryč. Střídají ho "kopce". A s nimi chvíle, kdy na volání "Kerkyra approach, OK-NUO70 plus five, καλημέρα" nikdo neodpovídá. I tohle je pocit ne právě příjemný. To, co to divné šimrání dokáže spolehlivě zahnat, se dostavuje. Hory klesají strmě k vodní hladině a po chvilce mizí úplně. Poslední zatáčka nad mořem a je to tu "OK-NUO70 plus pět, Kerkyra věž, přistání povoleno"...

4.6.2010 7:58:55

Ze včerejšího večera. Makedonie. Ohrid. Prievidza ve velkém. Ráj na zemi. S hlavou skloněnou přiznávám, že o téhle zemi nevím prakticky nic. A je to veliká chyba. Sedíme v restauraci společně s letištními hasiči. Věžník by přišel také, ale měl už program. Uprostřed hospody hraje parta místních muzikantů v rytmu, který pohybuje každým tělem. Nebylo snadné se sem dostat, vystoupat z Tirany a bezpečně se provléknout mezi vrcholy a spodkem oblačnosti byl úkol věru chlapský. Za posledním kopcem se otevřel výhled do zahrady. Kompletně všichni lidé, naprosto bez výjimky, z personálu letiště se s námi přišli přivítat. Srdce otevřená do šíře a délky jezera zaplavujícího zdejší údolí potkáváme na každém kroku. Měli jsme v plánu odletět. Podvědomí každému z nás radilo zůstat. Byly to rady k nezaplacení. Okolnosti náš den zařídily úplně jinak. Sedíme teď v hospodě. Hraje muzika a my od hasičů mluvících plynou angličtinou nasáváme informace o těchhle báječných lidech.. jsme v Makedonii.. v Ohridu.. a je nám nádherně...

4.6.2010 23:53:59

Nálada se rapdině zlepšuje. Hodně náročný den s příběhy na celou knihu však udělal své. Přesunuli jsme se z Ohridu přes Podgoricu a Dubrovnik do Rijeky. Vzdálenost do cíle se velmi rychle přibližuje k nule. Na každém z nás je to znát. V Plodvivu ten pocit, že "doma" je za humny, nebyl cítit. Teď je jeho přítomnost hmatatelná. Den byl opět plný zvratů a rychlých změn. Jako jakýkoliv jiný na téhle cestě. To nejdůležitější, co je pro každý den společné, je parta táhnoucí za jeden provaz a zájem o nás. Kde se v krajích nám takhle vzdálených objevuje parta usměvavých obličejů z Česka ve stejnokrojích a s čím že to vlastně přiletěli. A věřte mi, že vidět piloty MD-80 pečlivě studující naše letouny vybuchovat smějícími se údivy nad schopnostmi, vlastnostmi a výbavou, je moc příjemný pocit. Jsme v Rijece a vracíme se domů.. a moc se těšíme..

5.6.2010 21:13:07

Jsme doma a tenhle nesktutečný příběh pomalu končí. To, že jsme si na začátku řekli, že poslední stránku našeho deníku napíšeme v neděli v Pardubicích a to, že se nám to podaří, mi dnes přijde jako bláznovství a náhoda nejvyšší úrovně. Zažili jsme neuvěřitelné příhody, viděli věci pro nás nevídané. Navždycky se tenhle týden zapíše do našich srdcí. Stejně jako do srdcí těch, co nám jsou víc než blízcí. Zatím tu nepadlo ani jediné slovíčko o těch, co tenhle týden prožili v obavách a strachu. Nevymluvíte jim, že neděláte nic nebezpečného. Milují nás.. a proto se o nás bojí. Dovoluji si teď smeknout klobouk a poklonit se jim. Nebyl to pro vás snadný týden. "Díky vám."